Nový nostalgický blog. Je to snaha o další krok (nebo už jsem cvok?). Takové všelijaké vzpomínky a pohádky od současna až do plínky. A zpátky. To krásné dětství u dědečka a babičky ... to už se bohužel nevrátí lidičky! Jaroslav Dufek a Růžena. Děda byl kolář, vyráběl kola ze dřeva. Ale nejenom loukotě, vše ze dřeva co napadlo tě. Saně, lyže, hole, stoličku a tak dál. Měl rád babičku a ta starala se o ostatní, zahradu i altán. Jediné, co jsem neměl rád, byla houpačka tak akorát. Ale, když děda s tátou udělali mně první auto, ze starého kočárku, tam někde pojal jsem zřejmě myšlenku, že lepší volant než plenku ... . Takže od těch plínek až do hrobu - řídítka a volant. A tak je jasné, že za to v podstatě nemohu, takový jsem motorů amant. Je to v krvi je to krásné!                                                       RSS kanál.