Curriculum vitae (nebo nevíte)

Dětství jsem měl pěkné. Samozřejmě především díky lásky rodičů ke mně. Co si tak malý člověk více může přát, po válce tak akorát. Padesátá léta, není moc co dodávat. Kluci od Plzně na západ, tam se rodil jiný nápad. Ale proč se bát. Jsem přesvědčen, že síla do života je dána láskou a vazbou rodinnou. Děti za nic nemohou. Svůj podíl nemalý, a dodatečný dík do Ostravy, měla moje sestra Jaroslava, když jsem byl já malý. Potom sám založil jsem rodinu. Většina dalších hodně let znamenala jen dřinu. Nákladní vůz, dnes truck, tenkrát mně to bylo fuk, fakt. Dnes po té šedesátce, to je na dožití. A tak se snažím o lepší bytí. Otázka je, jestli je všechno košér a vůbec fér. No zatím tedy žiju, občas na víně či pivu ... Nyní již jen hra času a náhody, kdy recyklace začne do přírody ... Všem za vše děkuji, koho jsem nechtěně urazil lituji, život už je takový ... Dokud člověk žije, tak jde všechno napravit, hlavně nenechat se odradit. Ovšem jak člověk stárne, není to tak pádné, někdy dokonce až zrádné. Takže jaké resumé, sbohem rozume! A pokud k diskuzi se někdo přidá, tak jen konstatovat bude běda děda. Ale všichni lidé jsou na tom stejně! I když někdo nahoře a jiný v lejně. Jedna z mnoha otázek jde věkem. Kdo vlastně je tím šťastným to člověkem ? Odpověď nic moc, ani mladý ani starý, hlavně žádnou nemoc. Tak zatím dobrou noc!